už nesmyslně divákum tolik estetizuje, tolik umělecky příjemně zkrášluje násilí jako vždy už jen bezbolestné, divácky příjemné a ukazuje ho skutečně tolik nesmyslně jako vítězné, velice natolik nekvalitní pruměrný už jen druhořadý americký film, ale neskutečně moc zajímaví příběh.

Asi se tu i rád vracím ke svému předešlému komentáři k tomuto jinak druhořadému už diváckému nesmyslu, který už jen natolik heroizuje samotné nesmyslné násilí a nic než to a právě otázku proč tomu tak je jsem tu v předešlém svém komentáři tu znamenitě psychologicky podrobněji už rozebral.

Vybavuji si ješte ted živě před očima filmové scény znásilnění snoubenky Shelly Webster a vraždy Erica Dravena, které mě duševně trýznili k slzám a právě v dusledku místy podprahových záběru tolik vysoce sugestivní videoklipové estetiky ze záběru kamery, která dominuje celému tomuto filmu a myslím z mé strany zajímavý psychologický rozbor jinak tolik demagogického akčního filmu. Takže má filmová kritika, jinak mé kritické psychologické zhodnocení tohoto filmu, na které jsem neskutečně hrdý: ,,Brandon Lee, který byl udajně neštastnou náhodou zastřelený během natáčení tohoto filmu, coby bývalá rocková hvězda Eric Draven, se s shodou velmi záhadných a tajemných, už jinými slovy rozumně nevysvětlitelných okolností mstí krajně fanaticky anarchistickým těžkým narkomanum za brutální a chladnokrevnou vraždu své snoubenky Shelly Webster, které se dopustili bez jakkéhokoliv pocitu své mravní viny, s jejíž smrtí však ztratil smysl svého života, je naprosto apatický poznamenaný s hluboce post traumatickou stresovou poruchou u sebe samého. Otřesné, hluboce traumatizující jeho osobní vzpomínky na její brutální znásilnění a na její smrt se u něho snoubí s těmi nejkrásnějšími chvílemi svého prožitého života. Mstí se plně oprávněně jen téhdy, protože už právě sám u viníku smrti, zákeřné vraždy své snoubenky již nenachází žádný jejich prožitek mravní viny, žádnou jejich lítost. O to více ho pak jeho otřesné vzpomínky neustále přepadají, duševně trýzní a z jeho post traumatické stresové poruchy podněcují pak k tomu, aby se za jejich chladnokrevnou vraždu pomstil již ze své osobní apatie z umrtí své snoubenky, snad aby byl teprve schopný vyrovnat se tak nakonec u sebe se svým pocitem vlastní viny za tuto situaci, které nejspíše nemohl už sám nijak zabránit." MARTIN DYNTAR