Dobrý den.
Je brzy ráno, nemohu dospat, pořád se vracím k poslednímu zážitku. Částečně jsem viděl Zoufalce, s věkem se mi nedostává plynulého spánku, jako kdybych něco škaredého provedl a za trest si onu rozkošnou plynulost nezasluhoval.
Zaujal mě scénář filmu a samozřejmě je s tím spjata neoddělitelně poplatná režie. Jsou výsledky, jejichž spjatost není myslitelná. Podíl režie na scénáři zřejmý.
Na mě úžasně působí rychlé prolínání obrazů s textem, který ještě pojednává o předešlém výjevu, anebo vypovídá něco jiného, hlavně, samozřejmě, hlubšího. Třeba jako kupříkladu teˇve mně nachomejtnutý text:
"Pršelo, kachnám se do rybníka nechtělo, krčily se v blátě vedle vlisovaných stop chlapečka, co tam před chvíli něco doloval a jakoby jim na talíři připravil pochoutku, a maminka na něho, pojď dom, tam už všechno archeologové dávno vyhrabali. Nečas zplihlý s historií. Chvíle k odpočítání od života, říkával táta, když nekoval, a jí ta slova bezděčně napadla."
Pardon, za neumělou metaforu, ale snad je z toho poznat ta hutnost, šťavnatost dvouvteřinové dětské rozkoše. Takto na mě výsledně působí ono naakumulované prolínání,
tleskám
a mávám.
jv