Leonardo DiCaprio, který dnes slaví své 42. narozeniny, je americký herec a producent, jenž obdržel Oscara, Zlatý glóbus a Cenu Bafta za postavu Hugha Glasse ve snímku Revenant Zmrtvýchvstání (2015). Zlatým glóbem byl také oceněn za hlavní roli ve filmu Letec (2004), a cenou Berlínského mezinárodního filmového festivalu za úlohu Romea ve snímku Romeo a Julie (1996). Leonardo většinou ztvárňuje postavy explozivní, temperamentní, zranitelné a často psychicky narušené.

Tento čtvrtek se znovu můžete cítit jako v poklidném létě roku 2001 – do tuzemských kin totiž dorazí film Dítě Bridget Jonesové, jež jako třetí díl série vychází z původního Deníku Bridget Jonesové ze srpna 2001. I když se čas posunul o bratru 15 let, premisa filmu je stále stejná: Bridget stále řeší muže, tentokráte jen vlivem svého neplánovaného těhotenství, u něhož není jasné, s kterým ze dvou mužů si jej upekla. Pokud vám to z mnoha důvodů, věkem hlavní hrdinky počínaje a nekombinovaností konce, přijde trochu... zvláštní, nejste sami. Romantické komedie a filmy s romantickými podzápletkami mají dlouhou tradici ve vymýšlení premis, které by za jiných okolností byly spíše námětem vyvražďovacího hororu.

Ať už od nejnovější verze superhrdinské Fantastické čtyřky očekáváte černého koně léta či naopak problém nejvyššího kalibru, nelze si v jejím případě znovu nevšimnout značné posedlosti Hollywoodu remakováním vlastní tvorby. Zatímco dříve, jako v případě Zjizvené tváře nebo Věci, byly remaky vytvářeny dekády od své inspirační látky, dnes přicházejí i méně než deset let po ní. Čím to je, že se filmaři zamilovali do předělávek, a bude tomu někdy konec?