Dobrý film, je dobrý tím protože pravdivě ukazuje Vietnamskou válku už z jiného uhlu pohledu, z toho jaký sami američani dokážou být už neskutečně nelidský swině, který se ve válce rádi mstí i na obyčejných vietnamských civilistech, který s válkou nemají přitom už nic společného. Měla tato válka vubec skutečně nějaký smysl? Je to dobrý film.

Filmy režiséra Olivera Stonea osobně vubec nemusím, ale udajně sám byl už osobně povolán do války ve Vietnamu, proto tento film beru s odstupem jako jeho skutečnou a pravdivou osobní zpověd, bez ohledu na to jakkoliv film esteticky zkrášluje a fanaticky heroizuje samotné násilí ve filmu.. Film se mě osobně nelíbí, já jsem spíše ,,wendersovský" evropský divák a tohle není nic pro mě, a na mě film příliš autenticky vykresluje osobní najivitu s jakou se bojuje za vyšší demokratické hodnoty Ameriky ve Vietnamské válce bez rozdílu pro všechny. Oliver Stone otevřeně ukazuje aroganci a cynismus v řadách obyčejných vojáku, kteří přicházejí o své blízké přátelé a bezhlavě se už pak nemylosrdně jen mstí na Vietnamských civilistech a nejen na nich. Hlavně expresivní filmová scéna s dětmi jako s rukojmími je skutečně šokující. Ale moc ocenuji uvodní melodii k filmu - srdečně mám osobně rád právě už od Samuela Barbera jeho "Adagio for String" (Adágio pro Smyčce) - a též obdivuji závěrečný monolog Charlieho Sheena (nepovažuji ho nijak za dobrého a kvalitního herce, spíše bych ho označil za pruměrného herce) nad jeho pláčem a slzami k titulkám filmu. Jeho monolog si osobně pamatuji a netřeba ho tu připomínat, je příliš krátký, ale je nesmírně dost upřímný a je pravdivý a přesvědčivý.